Dog vibes I.

4. července 2017 v 8:23 | Daisy |  Fotograficky zachycený svět
Kdyby to někoho zajímalo, tak tohle je moje fenka německého boxera - Annie. Jmenuje se prakticky náhodou tak trochu shodně s mojí kamarádkou, která má doma taky fenku, která se jmenuje Annie. Ale aspoň úplně jiné plemeno. Na to že bydlíme v sousedních vesnicích, tak doufám, že jsme možnosti tohohle jména už vyčerpaly. Fotky neproběhly ani žádným lightroomem, jsou tady ve své čisté podobě, jak vyšly z fotoaparátu. Hlavně protože můj notebook už to neutáhne, ale o tom můžu psát jindy, protože to je kapitola sama o sobě, a potom taky protože jsem líná. Prostě jsem líná třídit fotky, takže na kartě jich mívám kolikrát tolik, že mám ještě větší nechuť to třídit. Mám pocit, že se ta nechuť zvyšuje dokonce i exponenciálně...




 

Sony A5000

4. července 2017 v 7:00 | Daisy |  Fotograficky zachycený svět
Tak před Vánoci jsem se rozhodla vyměnit zrcadlovku Nikon za něco menšího - konkrétně Sony Alpha A500 - a to hned ze dvou důvodů.
1. Potřebovala jsem menší fotoaparát. Zrcadlovka se pronese.
2. Staré objektivy - Nikon na to není vhodný kvůli vzdálenosti mezi objektivem a zrcátkem, nejde ostřit na nekonečno.
Takže poslední půlrok fotím zejména přes Carenar 50mm a Helios. S heliosem mi to moc nejde, nevím proč..



Foceno Carenarem 50mm



2k17

10. ledna 2017 v 20:39 | Daisy |  Deník
2017.
Celé to číslo vypadá pěkně, líbí se mi. Proto bych chtěla, aby i těch 365 dní bylo stejně hezkých. Nemusejí být hezké všechny, protože i zklamání je součástí života, ale kdyby toho zklamání bylo co nejméně, byla bych neuvěřitelně šťastná. Už teď na začátku je tenhle rok poměrně fajn - s přítelem (T.) plánujeme, kdy si vybere dovolenou plus mínus, abychom zvýšili počet dní, které se uvidíme. A i když máme vztah na dálku, myslím, že to pro nás není žádný problém. Já jezdím do Brna, on jezdí za mnou do rezervace a taky sem domů. Máme toho hodně společného a nikdy se s ním nenudím, protože všechny chvíle, které spolu máme, jsou nějakým způsobem vyjímečné. Nedokážu to úplně popsat.

Táhne mi na 18. Docela rychle - už jenom patnáct dní a budu plnoletá a zodpovědná sama za sebe. Čeká mě dělání řidičáku, den otevřených dveří na MUNI a postupně plánování, jak se dostat na vysokou. Čeká mě jeden celý den v Brně na vlastní pěst (ten den ot. dveří na MUNI), protože T. je v práci. To mě možná děsí víc než ten řidičák, ale snad se neztratím. Taky ze mě bude teta, jelikož ségra čeká holčičku.

Kdybych měla uvažovat o akcích, jako první mě napadne v červnu vodák a náš poslední školní výlet. Asi pojedeme do sklípku na Pálavu, takže nepočítám s tím, že si budu pamatovat všechno. Letošní rok se taky ponese v duchu brigády, kterou mám už od srpna a jsem spoko. (jelikož mi dobře platí, tak kdo by za ty prachy nebyl, že jo) Tím pádem přestávám být tak nějak závislá na rodičích. Je to dobrý pocit, když člověk nemusí za rodiči kvůli tomu, že potřebuje peníze na tohle a na tamto. Nikdy jsem je z nich nijak netahala, ale nebylo mi to příjemný. O Vánocích bych chtěla jet s T. na jeden den do Vídně, protože z Brna to budeme mít kousek, ale to ještě uvidíme.

Jedním velkým otazníkem je taky náš maturitní ples. Měl by teoreticky být v prosinci 16., ale kdo ví. T. už na ten víkend má dovolenou pro jistotu. Vzhledem k tomu, že nemáme nic našetřeno, tak to bude srandy kopec. Téma jsme měli dost kontroverzní jednu dobu, ale prý si to třída zase rozmyslela, tak nevím, jaké je další. Předtančení? S klidem se zabijeme už při první zkoušce.

Podtrženo sečteno - tenhle rok mám nabitý. I když léto naplánované nemám, tak brigáda mi sežere kopu času a chtěla bych navštívit alespoň na pár dní Babičku s dědou a strávit chvíli na Moravě. Ještě se uvidí...
 


Útok M

10. ledna 2017 v 20:01 | Daisy |  Deník
Dlouho jsem nepsala, ale vždycky jsem si říkala, že by bylo fajn se k tomu vrátit. Skoro stejně jako autorka sisa118, která má rozepsanou, podle mě, skvělou povídku. Sisa118 se k ní však už dlouhou dobu nevrátila. Četla jsem ji asi dva roky nazpátek a musím říct, že bych si ráda přečetla další kapitoly. Je to takové to science fiction, které mě pohltilo a já chtěla víc a víc. Jestli se tedy vyžíváte v utopiích, tak je tohle ta pravá volba. Je napsáno cca 10 kapitol, tak doufám, že se k tomu jednou autorka vrátí, i když už to tak chvíli nevypadá.

Píše sa rok 2071 a Zem je, už rok a pól, pod útokom mimozemskej civilizácie. Netreba dodávať, že nič už nie je ako predtým. Neexistujú školy, neexistuje sloboda... ale všetko to je nevyhnutné, aby sme prežili. Každý zdravý muž, žena, či dieťa musí nastúpiť do povinnej vojenskej služby. Ale nie každý toto nariadenie aj poslúchne.
Medzi takýchto vzbúrencov patrí aj sedemnásť ročná Simone Tasner, ktorá sa odmieta stať jedným z ´armádnych psov´. Po tom, čo jej v náručí zomrela priateľka a armáda jej odmietla pomôcť (stačilo, aby Elene dali len zopár liekov a bola by prežila) uteká a skrýva sa vo vzbúreneckom tábore. Lenže za pobyt v ňom sa musí platiť. Bude mať dosť síl, aby sa postarala o seba, aj o zvyšné dve priateľky? Unikne pred armádnym životom a Mzákmi? Alebo nakoniec skončí v náručí oboch strán?
Útok M: Prológ, kapitola 1 - Zmena


povídka: tady

Letní kratochvíle se zrcadlem

4. září 2015 v 17:08 | Daisy |  Fotograficky zachycený svět
Když se nad tím tak zamyslím, tak se ani nestíhám divit, jak mi ten čas propadá mezi prsty jako zrnka písku. Chci tím říct, že poslední dva roky se mi odehrály před očima jako snad nějaký film! A o letošním létu ani nemluvím, protože mám pocit, že se cítím být ještě pořád někde na prázdninách. Takhle krátký snad do háje být ani nemohly... Každopádně mám půjčenou od července zrcadlovku Canon, se kterou jsem se už docela sehrála a fotit s ní je jedna radost. Fotila jsem spoustu různých věcí a z většiny nevzešlo stejně nic, ale mám v plánu se tomu začít pořádnějc věnovat.

...


Dokud můžeš tanči, to udýcháš

16. února 2015 v 18:06 | Daisy |  Deník
V sále bylo přeplněno. Člověku stačil jeden tanec a měl dost, protože ten vzduch uvnitř byl šílený. Tentokrát se hodně kontrolovalo, kdo je a není plnoletý, takže pro vodku s džusem mi musel dojít někdo jiný. S barevně odlišenými náramky si teda moc nepomohli a vyhodili za ně akorát tak zbytečně peníze. První dvě hodiny jsem s někým jenom tak propovídala a občas si zatančila. Dokonce jsem chvílemi přemýšlela o tom, že se těším zpátky domů, i když jsem se relativně bavila a kapela taky nehrála špatně. prostě ta klasická kapela na vesnickém plese.
Jenže jsem potom šla za ségrou do předsálí, které je vyhrazené kuřákům a najednou jsem zahlédla jeden z dalších známých obličejů. Tak jsem šla za ním, že toho člověka aspoň pozdravím, když už jsme se zahlédli. Kdo tam ale nebyl..
"A mě jsi pozdravit nepřišla?"
"No, já první viděla jenom jeho, promiň. Nemůžu za to, že jsi tak malej," musela jsem si s úsměvem rýpnout.
"Uklidni se, prcku," smál se a obejmul mě na pozdrav.

Pak jsme se bavili, tancovali, a dokonce se mi podařilo vytáhnout na parket ségřinýho přítele. S N. a naší matikářkou jsme tancovali takový parádní taneček. (Hey, macarena!) U stolu jsme po sobě s ostaními házeli taková ta malá flitrová srdíčka, co tam byla na ozdobu a doslova jsme sežrali všechny perníčky, které tam byly, ale jeden mám ještě pořád u sebe na památku. Ha! A potom najednou byly dvě ráno, prostě jako lusknutím prstu a ségra s přítelem chtěli jet domů. Díky bohu za ségru, jako je ta moje, protože mě tam ještě nechala a netáhla mě domů s sebou.
"já vám potom zavolám a přijedete pro mě." - dovolte mi se zasmát, nikdo to nezvedl, samozřejmě.
Tancovalo se dál a tentokrát jsme tancovali hlavně spolu a povídali si. Prostě klasikaů.. Najednou jsem se dozvěděla tolik věcí, které bych do něj neřekla.

Ploužáky i rychlé písničky. Pilovali jsme otočky a pak, když mě nechtěně pustil a zase chytil, jsem z toho šoku měla možná chvíli zástavu, jenže to by mi tak nevadilo. Nikdo tady ale pravděpodobně nevíte, co tím myslím, haha. ...možná jenom tak napůl.
😁

Stretnutie so Sherlockom Holmesom

18. prosince 2014 v 22:31 | Daisy |  Deník
Tuhle povídku jsem četla ještě v době, kdy jsem o Sherlocka nejevila absolutně ani ten nejmenší zájem, ale dnes jsem se k ní musela vrátil. Nedalo mi to. Už když jsem ji četla poprvé, tak mě zaujala, ale teprve teď jsem si ji mohla vychutnat. Prostě Sherlock s B.C. je geniální a v téhle povídce se mi zalíbil ještě víc.

Ako to môže dopadnúť, keď sa slávny Sherlock Holmes, znudený z priemerných ľudí, stretne s niekým seberovným? A to rovno vo vyšetrovacej miestnosti.


Povídka: tady
Autor povídky: MadHatter


Vzpomínky na léto

26. října 2014 v 16:33 | Daisy |  Fotograficky zachycený svět
Jak příšerně rychle to uteklo!


Mišmaš

3. července 2014 v 13:49 | Leporell |  Fotograficky zachycený svět
Občas si vyjdu na procházku se psy a s foťákem, a pak to v podobě těhle fotek takhle dopadá. Není to nic extra, ale co. Některé fotky nejsou až tak špatné. Každopádně k fotografům, kteří mají na blog.cz svůj blog se rozhodně neřadím. Ani k amatérům by mě snad radši ani nepřijali. :D



Kam dál